V originále
S rostoucí komplexností bezpečnostních hrozeb se stává vzdělávání obyvatelstva v oblasti sebeochrany jedním z klíčových nástrojů civilní nouzové připravenosti. Cílem tohoto článku je analyzovat současný stav vzdělávacích a výcvikových opatření v České republice, zhodnotit jejich provázanost s aktuálními národními strategiemi a koncepcemi a komparovat je s modely úspěšně realizovanými v zahraničí (např. Finsko, Švédsko, USA, Izrael). Výzkum využívá kvalitativní metodologii zahrnující analýzu strategických dokumentů, případových studií a rozhovorů s odborníky na krizové řízení a civilní ochranu. Dílčí výsledky ukazují, že český strategický rámec sice deklaruje význam vzdělávání obyvatel, avšak jeho implementace je fragmentovaná a málo efektivní. Naproti tomu zahraniční přístupy staví na principech praktického výcviku, komunitní motivace a jednoduché, multikanálové komunikace. Článek navrhuje konkrétní opatření v oblasti vzdělávání ve školách, komunitních školení, podpory obcí a metodického řízení ze strany státu. Doporučuje vytvoření jednotného rámce pro vzdělávání v sebeochraně, který by reflektoval aktuální hrozby a potřeby obyvatelstva v kontextu krizového řízení a národní bezpečnosti. Výstupy mají přispět k formování moderní politiky civilní ochrany, jejímž cílem je odolná, sebevědomá a informovaná společnost.
Anglicky
With the increasing complexity of security threats public education in self-protection has become one of the key components of civil emergency preparedness. The aim of this article is to analyse the current state of educational and training measures in the Czech Republic, assess their alignment 72 with the Security Strategy of the Czech Republic 2023, and compare them with successful models implemented in foreign countries (e.g., Finland, Sweden, USA, Israel). The research is based on a qualitative methodology including analysis of strategic documents, case studies, and interviews with experts in crisis management and civil protection. The findings reveal that although the Czech strategic framework acknowledges the importance of public education, its implementation remains fragmented and insufficient. In contrast, foreign approaches emphasize practical training, community engagement, and simple, multi-channel communication. The article proposes specific measures in the fields of school-based education, community training, municipal support, and methodical state coordination. It recommends the development of a unified framework for public self-protection education that reflects current threats and societal needs in the context of crisis preparedness and national security. The outputs aim to contribute to shaping modern civil protection policy directed at creating a resilient, informed, and empowered society