J 2023

Jindřich Bechinie. Československý vlastenec a německý kolaborant

ZUMR, Jan

Basic information

Original name

Jindřich Bechinie. Československý vlastenec a německý kolaborant

Name (in English)

Jindřich Bechinie. Czechoslovak patriot and German collaborator

Authors

ZUMR, Jan

Edition

Historie a Vojenství, 2023, 0018-2583

Other information

Language

Czech

Type of outcome

Article in a journal

Field of Study

60101 History

Country of publisher

Czech Republic

Confidentiality degree

is not subject to a state or trade secret

References:

Organization unit

AMBIS University

EID Scopus

2-s2.0-85180002091

Keywords in English

Czechoslovak Army;Nazism;Collaboration

Tags

Links

GA20-13055S, research and development project.
Changed: 3/4/2025 17:31, Ing. Kateřina Lendrová

Abstract

In the original language

Jindřich Bechinie pocházel ze starého, ale zbídačeného šlechtického rodu Bechyňů z Lažan. Z jeho čtyř prarodičů byl šlechticem pouze dědeček z otcovy strany a pouze jeden z jeho čtyř sourozenců se přiženil do šlechtické rodiny. Bechinin otec navíc během Jindřichova dětství spáchal sebevraždu. V tomto ohledu byl tedy výjimečným představitelem svého panství. Během první světové války bojoval Bechinie v řadách rakousko-uherské armády na ruské i italské frontě a dosáhl nejnižší důstojnické hodnosti. Po skončení války a rozpadu Rakouska-Uherska se rozhodl zůstat v ozbrojených silách a požádal o vstup do nově vzniklé československé armády. Československo přitom vůči šlechtě – považované za jednu z hlavních opor monarchie – zaujalo velmi rezervovaný postoj. Proto šlechtici mezi jejími elitami prakticky chyběli. Armáda nebyla výjimkou. Během 20. let 20. století byli všichni šlechtici převzatí z rakousko-uherské armády penzionováni. Přesto byl Jindřich Bechinie nejen přijat do československé armády, ale do konce 30. let dokonce sloužil jako aktivní důstojník. Byl zatím jediným identifikovaným představitelem vyšší šlechty. Svou roli v tom pravděpodobně sehrála jeho již zmíněná „plebejizace“. Na druhou stranu za jeho zakrnělou kariérou ve třicátých letech mohla být Bechinieho „rakouskost“ a vznešený původ. A to i přesto, že byl ve všech svých zprávách hodnocen kladně a o jeho loajalitě k ČSR nebyl ani stín pochyb. V březnu 1939 se Bechinie zúčastnila obrany Slovenska proti maďarské agresi. Po skončení tzv. Malé války zůstal v armádě nově vzniklého Slovenského štátu. Bylo to pravděpodobně způsobeno nedostatkem kvalifikovaných dělostřeleckých důstojníků slovenské národnosti. Během své více než roční služby obdržel vynikající zprávu. V průběhu roku 1940 však jeho angažmá ve slovenské armádě skončilo, pravděpodobně pro jeho českou národnost. Bechinie se pak usadila v Protektorátu Čechy a Morava, v západočeské metropoli Plzni. Stejně jako v předchozích případech, kdy se radikálně změnila politická situace, se Bechinie dokázala rychle přizpůsobit a rozhodla se sloužit čtvrtému režimu. Získal říšské občanství a stal se členem Sturmabteilung. Jeho rodina také přijala myšlenky národního socialismu. Bechinieho spolupráce vedla k úplnému odcizení s blízkými i vzdálenými příbuznými, z nichž někteří nepřežili nacistickou perzekuci. Pád „Třetí říše“ sám Jindřich Bechinie nepřežil.

In English

Jindřich Bechinie came from an old but impoverished noble family of the Bechyňs from Lažany. Of his four grandparents only his paternal grandfather was a nobleman, and only one of his four siblings married into a noble family. Moreover, Bechinie’s father committed suicide during Jindřich’s childhood. In this respect, therefore, he was an exceptional representative of his estate. During the First World War, Bechinie fought in the ranks of the Austro-Hungarian Army on both the Russian and Italian fronts and reached the lowest officer rank. After the end of the war and the dissolution of Austria-Hungary, he decided to remain in the armed forces and applied to join the newly formed Czechoslovak Army. At the same time, Czechoslovakia took a very reserved attitude towards the nobility – seen as one of the mainstays of the monarchy. Therefore, nobles were virtually absent among its elites. The army was no exception. During the 1920s, all noble generals taken over from the Austro-Hungarian Army were retired. Nevertheless, Jindřich Bechinie was not only accepted into the Czechoslovak army, but even served as an active officer until the end of the 1930s. He was the only identified representative of the upper nobility so far. His aforementioned “plebeianisation” probably played a role in this. On the other hand, Bechinie’s “Austrianness” and noble origins may have been behind his stunted career in the 1930s. This was even though he was evaluated positively in all his reports and there was never even a shadow of doubt about his loyalty to the Czechoslovak Republic. In March 1939 Bechinie took part in the defence of Slovakia against Hungarian aggression. After the end of the so-called Small War, he remained in the army of the newly formed Slovak State. This was probably due to the lack of qualified artillery officers of Slovak nationality. During his more than a year of service he received an excellent report. During 1940, however, his involvement in the Slovak Army ended, probably because of his Czech nationality. Bechinie then settled in the Protectorate of Bohemia and Moravia, in the West Bohemian metropolis of Pilsen. As in the previous cases, when the political situation changed radically, Bechinie was able to adapt quickly and decided to serve the fourth regime. He obtained Reich citizenship and became a member of the Sturmabteilung. His family also adopted the ideas of National Socialism. Bechinie’s collaboration led to a complete estrangement with close and distant relatives, some of whom did not survive the Nazi persecution. The fall of the “Third Reich” was not survived by Jindřich Bechinie himself.