V originále
Úkolem této stati je prozkoumat tvrzení, s nímž jsme se mohli nejednou setkat v odborné literatuře: zda totiž sociální vědy selhaly v tom, že nedokázaly předpovědět tak základní skutečnost, jako je „dominový“ pád komunismu v zemích sovětského bloku. V článku nejprve upřesňuji, co lze od sociálních věd v těchto věcech očekávat. Poté, co jsem takto vyčistil terén, rozlišil jsem mezi na jedné straně rozpadem Sovětského svazu a na druhé straně pádem komunismu v zemích sovětského „bloku“ (i když oboje spolu souvisí) a vybral jsem tři specialist(k)y, kteří se těmito otázkami vážně zabývali ve svých slavných pracích zejména v druhé polovině 70. let 20. století. Byla to Hélène Carrère d’Encausse, která se zaměřila jen na možný rozpad Sovětského svazu, dále Andrej Amalrik, který se zabýval možným pádem komunistického režimu v Sovětském svazu, a Emmanuel Todd, který odhadoval, jaké změny nejspíš nastanou v Sovětském svazu samém a jak se (jinak než v SSSR) budou pravděpodobně vyvíjet středoevropské země jako Maďarsko a Polsko. Amalrikovy pravděpodobnostní „scénáře“ vývoje Sovětského svazu i samotného Ruska a zejména Toddovy předpovědi „konečného pádu“, se v podstatě potvrdily. Hélène Carrère d’Encausse pak vcelku správně odhadla vývoj ruského nacionalismu i budoucí roli islámu. Poté, co jsem doložil, že pravděpodobnost pádu komunismu v zemích sovětského bloku bylo nejen možné předpovídat, ale že ji někteří specialisté také skutečně předpověděli, přešel jsem logicky k otázce, proč tedy přesto většina specialistů sociálních věd (nejen tzv. sovětologů nebo kreml(in)ologů) byla pádem komunismu v zemích sovětského bloku tak překvapena a zaskočena. Zaprvé v 60. a 70. letech byla dost rozšířena tzv. teorie konvergence komunistického „Východu“ a liberálně-demokratického „Západu“. Zadruhé a především to, že ve Spojených státech, kde bylo zdaleka nejvíce představitelů sociálních věd i sovětologů, se od konce 60. let 20. století v rámci „komunistických studií“ prosadili tzv. revizionisté.
Anglicky
The purpose of this paper is to examine a claim that we have encountered more than once in the academic literature: whether the social sciences failed to predict such a basic fact as the "domino" fall of communism in the Soviet bloc countries. In this article I first specify what can be expected from the social sciences in these matters. Having thus cleared the terrain, I have distinguished between, on the one hand, the breakdown of the Soviet Union and, on the other hand, the collapse of communism in the Soviet "bloc" countries (although the two are related), and I have selected three specialist(s) who seriously addressed these issues in their famous works, especially in the second half of the 1970s. They were Hélène Carrère d'Encausse, who focused only on the possible disintegration of the Soviet Union; Andrei Amalrik, who looked at the possible collapse of the communist regime in the Soviet Union; and Emmanuel Todd, who estimated what changes were likely to occur in the Soviet Union itself and how Central European countries like Hungary and Poland were likely to develop (differently from the USSR). Amalrik's probabilistic "scenarios" of the development of the Soviet Union and Russia itself, and in particular Todd's predictions of the "final collapse", were in essence confirmed. Hélène Carrère d'Encausse, in turn, was quite correct in her assessment of the development of Russian nationalism and the future role of Islam. Having shown that the likelihood of the fall of communism in the Soviet bloc countries was not only predictable, but that some specialists had indeed predicted it, I then logically turned to the question of why the majority of social science specialists (not just so-called Sovietologists or Kremlinologists) were so surprised and taken aback by the fall of communism in the Soviet bloc countries. First, in the 1960s and 1970s the so-called theory of the convergence of the communist "East" and the liberal-democratic "West" was quite widespread. Secondly, and above all, in the United States, where there were by far the most representatives of the social sciences and "Sovietologists", the so-called revisionists became established within "communist studies" from the late 1960s onwards.