In the original language
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů vstoupil dne 1. 1. 2023 již do dvacátého roku své účinnosti. Jak se doposud ukazuje, tak zásadní problém v otázce sankcionování mladistvých netkví v nedostatcích právní úpravy jako takové, ale v jejím využívání ze strany české aplikační praxe. Cílem tohoto příspěvku je navázat na monografii autorů Ščerby a Coufalové z roku 2016 a zjistit, zda rozhodnutí českých soudů pro mládež v otázce sankcionování mladistvých pachatelů zaznamenala od roku 2015 nějaký výraznější posun ve smyslu přiklonění se k aplikaci ustanovení § 3 odst. 2 ZSM, které stanoví, že trestní opatření lze použít pouze tehdy, jestliže zvláštní způsoby řízení a opatření, zejména obnovující narušené sociální vztahy a přispívající k předcházení protiprávním činům, by zřejmě nevedly k dosažení účelu tohoto zákona.
In English
Act No. 218/2003 Coll., on the liability of young people for unlawful acts and on the youth justice system and on amendments to certain acts, entered its twentieth year of existence on 1 January 2023. As it appears so far, the fundamental problem in the issue of sanctioning juveniles does not lie in the shortcomings of the legislation as such, but in its use by the Czech application practice. The aim of this paper is to follow up on the monograph by Ščerba and Coufalová from 2016 and to determine whether the decisions of Czech youth courts on the issue of sanctioning juvenile offenders have seen any significant shift since 2015 in the sense of leaning towards the application of the provisions of Section 3(2) of the JJA, which provides that punitive measures may only be applied if special management methods and measures, in particular those restoring broken social relations and contributing to the prevention of unlawful acts, would not seem to achieve the purpose of this Act.